Tisk o obci

Ústí nad Orlicí /ROZHOVOR/ ? K radosti žáků Speciální základní školy a mateřské školy v Ústí nad Orlicí ve středu nahradil běžnou výuku mimořádně oblíbený Den rozmanitých činností.

Autor:
Dana Pokorná

Ve škole se odehrávají různé dílny, děti se zapojují do různých zábavných, ale i poučných aktivit. Prý by vůbec nebyly proti tomu, kdyby takový den prožily i víckrát do roka.

V dílnách se žáci střídají podle předem stanoveného rozpisu, menší žáky a hendikepované doprovází dobrovolníci. O Dnu rozmanitých činností a malé slavnostní události, která se včera ve škole odehrála, jsme si povídali s ředitelkou školy HANOU KAPOUNOVOU.

Den rozmanitých činností má na vaší škole dlouhou tradici. Kdy to vlastně všechno začalo?

Před šestnácti lety jsme byli na ozdravném pobytu a při večerním rozjímání, co s dětmi podnikneme nejen následující den, ale i ve škole, nás napadlo, že bychom je mohli zabavit, ale přitom také poučit a něco naučit. Zorganizovat tento netradiční den, kdy běžnou výuku nahradí dílny, ve kterých by se mohly něčemu přiučit a zároveň mít z těchto aktivit dobrý pocit. Hned po prvním ročníku jsme zjistili, že to děti velmi baví. Prosily nás, abychom tuto akci pořádali alespoň dvakrát v roce. Zorganizovat všechny dílny je však poměrně náročné, dnes už jsme na počtu patnácti, a to jsme jednu ? výuku na dopravním hřišti ? z důvodu špatné předpovědi počasí letos vypustili.

Co konkrétně děti při dílnách dělají?

Snažíme se, aby každý ročník oživily i nové dílny. Novinkou je například malování na kamínky, klasikou pak keramická dílna, pohybové činnosti jako aerobik. Připravili jsme také magnetické stavebnice, soutěže o přírodě, jedna skupina se zaučuje v kuchyni. Máme zde i hosty z odborného učiliště z Chroustovic, kteří naše žáky učí šití, strojové vyšívání, zdobení kraslic bavlnkou. Děvčatům také předvádějí líčení, chlapci zase společně s truhlářskými učni z Chroustovic pracují v dílně, vyrábějí třeba vařečky.

Zmínila jste se, že čekáte návštěvu z Polska. Koho?

Přijedou zástupci partnerské školy z Dlugopole Zdroj, se kterou jsme před několika lety navázali spolupráci. Společně jsme byli účastníky velkého evropského projektu podporovaného z Euroregionu Glacensis. Dnes už sice z těchto fondů prostředky nečerpáme, ale ve spolupráci a vzájemných návštěvách pokračujeme. Děti tam jezdí velmi rády, v Polsku jsme byli nedávno na Dni Země.

Ve středu se na vaší škole odehrála malá slavnost, do užívání byla předána nová pec pořízená díky kastelánce Krasavě Šerkopové a sponzorům. V čem bude lepší než ta původní?

Pec, která sloužila do současnosti, je příliš malá a děti výsledky své práce, než se všechny vystřídaly, viděly třeba až za týden. Do nové pece se vejdou i větší výrobky a také má nižší spotřebu energie. Děti uspěly i v některých soutěžích, a tak je zcela logické, že chtěly v tomto oboru dosáhnout více. Byla to však velká investice, s takovou žádostí bychom v této době u našeho zřizovatele určitě neuspěli.
Nápad paní kastelánky věnovat výtěžek Knoflíkiády na novou pec byl určitě úžasný. Peníze nosila do pokladny doslova po částech, třeba z kulturních akcí na Zámečku. Samozřejmě na pořízení nové pece se podíleli i další sponzoři, jedním z nich je bývalý starosta, který je velkým sympatizantem těchto aktivit. Přispěla i naše škola.
Práce v keramické dílně děti nejen baví, ale při těžších postiženích pomáhá rozvíjet i jemnou motoriku.

A nejen to. V keramické dílně mě udivují i děti hyperaktivní. Zatímco o přestávce poletují chodbou, v dílně je vidím, jak se zaujetím vytvářejí krásnou věc. To je uklidňuje a dává jim jistotu, že budou za svoji práci oceněni.

Kolik žáků má v současné době vaše škola?

Počet žáků je samozřejmě kolísavý, bývá to kolem sto padesáti. V současné době, kdy klesá počet žáků i v základních školách, předpokládáme, že bude o deset, patnáct dětí méně. Je tu však jistá migrace žáků a v září někteří zase přijdou. Děti s těžším zdravotním postižením potřebují takové kompenzační pomůcky a aktivity, které jim pomáhají. Po letech jsme se dočkali výtahu, naším velkým přáním je ještě vybudovat ve škole snoezelen. Prostory bychom tady měli, máme i speciální pedagogy.

A když jsme u těch přání, jaké je vaše největší přání jako ředitelky této školy?

Aby nám byli naši sympatizanti nakloněni i nadále, aby trvala jejich důvěra v naši práci. Aby děti, které sem přicházejí, dostaly to, k čemu jsme se zavázali. To znamená, že jim poskytneme výchovu a vzdělání, jak jen nám hranice jejich postižení dovolí. Rádi bychom odlehčili rodičům, aby mohli žít pěkný a spokojený život. Pro nás je důležité, aby nás brali jako partnera, ne jako instituci. Snažíme se otevřít co nejvíce veřejnosti a myslím, že zpětná vazba funguje, veřejnost už o našich žácích ví a bere je, a to tak dříve nebylo.