Byla jsem kdysi na výstavě Egypt dotekem. I nevidícím lidem se zde přiblížilo bohatství prastarých vykopávek. Ovšem mohl se dotknout každý, kdo byl ochoten na chvíli zavřít oči.
Ale lze se, nemaje možnost vidět to pozlátko výzdoby, zmocnit rukama třeba Vánoc? Odmalička jsem obdivovala papírový betlém. Patří k mým prvním vzpomínkám. A kolik zvláštního kouzla mělo zdobení stromku, laskavě pichlavého. Dotýkáte-li se jeho větviček zlehka, prstům neublíží. A ty křehké skleněné baňky, nahoře špice? Doma jsme nevedli františka čili purpuru, ač se mi líbí Suchého písnička o ní, ani jmelí. To mi připadá na dotek smutné, nevím proč.
A jsou zde i Vánoce poslechem: skoro nikdy se mi nepovedlo být na všech lanškrounských adventních koncertech u sv. Václava. Ten letošní třetí přinesl milé zpívání Lanškrounského smíšeného sboru a Komokráku.
Písně staré, nové, české, ozval se i kousek pravoslavné tradice. Nálada těchto koncertů je těžko k popsání.
A tak hojnou účast bych přála těm, kteří přijdou zahrát i zazpívat, po celý rok. Hned další den se na zámku hudebně projevili mladí z Vokinsu a opět Komokráku, rozšířeného o další zpěváky, kteří se v ZUŠ učí na různé nástroje. Také příjemný podvečer. Ač před Vánocemi už s koledami, ale ty pak všude možně zněly do Tří Králů.
Zaujala mne tahle zimní písnička: ?Zima se sněhem je prima pro prvňáčka i pro osmáka.? Sníh. Mám ho ráda, ale vždy, když napadne, aspoň trošku bloudím, třeba i na známém náměstí. I jsem se setkala s otázkou, zda kvůli němu hůř slyším. To přímo ne, ale přece jen zní prostor nějak jinak. I to ticho je takové vatové. Sníh sice přináší potíže, zvlášť když je obleva a zas umrzne, ale nijak na něj nelaji, naopak z toho prvního, ještě měkkého, ráda udělám kuličku a hodím ji jen tak do vzduchu. Se sněhem si nelze dlouho hrát, ale také, někdy, patří k Vánocům dotekem. Letos nám nasněžilo až před Třemi Králi, ale přece, snad ta ?vánočnost? déle vydrží.
Protože jsem věděla, že letos nebudu o svátcích v Lanškrouně, velice mne potěšila nabídka kamarádky Marcely Macháčkové na návštěvu koncertu v rudoltickém kostele sv. Petra a Pavla. S milým pásmem koled přišly děti z tamější školy, ale vše rozzářily dámy z Domova u studánky - odkud jinud, než z Anenské Studánky? Zpívaly křesťanské písně, jaké zná i ráda má mládež z různých církví. Sehrály scénky, přidaly i koledy. I náročný kritik by musel uznat, že podaly ve své situaci nadprůměrný výkon. Jejich pedagogové Jan Rybka a Petr Hubálek na tom mají svůj díl zásluhy. Bylo to příjemné odpoledne, také jsem do něj přispěla drobkem poezie, příležitost zastavit se v předvánočních starostech. Opravdu bylo milo tam pobýt!
A výstava v lanškrounském muzeu, to už je pojem! Letos, jako vždy, betlém pana Bedřicha Šilara i některé další různé drobnosti ke koupi, zajímavě zdobené stromky, sklo manželů Staškových! Příjemné na dotek, přenáší do tvarů fantazii tvůrců. Dotek oblohy, Zázrak, Klíčení, Ostrůvky - jistoty i nejistoty, Moře, Naděje? Každá plastika, velice hmatově zajímavá, chce něco říci. Mnohé věci spíš patří k užitému umění: různé krásné mísy, vhodně je doplnila skutečná jablka, objekty, které lze rozsvítit? Zkrátka se, chcete-li, přijďte do konce ledna podívat.
A pokud vás zaujalo vyprávění o společenství z Anenské Studánky, pak je možné se s ním setkat u sv. Václava při mši svaté v neděli 18. ledna v 9.30.
Na Vánoce už tedy, zas po roce, jen vzpomínáme, tož co si lze přát, samo-zřejmě i milým čtenářům?
Aby trocha sváteční křehkosti zbyla i do všedních dnů! Všechny zdraví
Eva Budzáková
Marcela Machá?ková – 19.1.2009 13:10
