Tisk o obci

Ústí n. O. - Fotbalový rozhodčí z Rudoltic Michal Blaschke křiklounům na zápase nabízí píšťalku. Žádný ji ale zatím ještě nepřijal.

Autor:
Pavel Ryšavý

Napadá vás, jaká je nejnevděčnější úloha ve sportu? Bezesporu fotbalový rozhodčí. Málokdo je ocení, většinou si jich lidé všimnou v momentě, kdy něco nezvládnou. Rozhodně se netěší přílišné oblibě. Jenže bez nich by devadesát minut fotbalového zápasu odehrát nešlo. Mezi nejlepší muže s píšťalkou, kteří vzešli z našeho okresu, patří MICHAL BLASCHKE. Zatím ho jeho um donesl do třetí ligy. A to je důvod, proč jsme ho nemohli zařadit do ankety o nejlepšího rozhodčího. V okresu už totiž dávno nepíská. ?O anketě jsem už ale slyšel. Každá anketa je dobrá. Možná může prospět v tom, že se lidé budou o rozhodčí také trochu zajímat. Největší mág mezi rozhodčími je podle mě pan Jiří Jelínek z České Třebové? říká třetiligový arbitr.

Spousta lidí říká, že rozhodčí je u fotbalu jenom nutné zlo. Co si o tom myslíte?

Ať si to jde člověk, který to říká, zkusit. Každý zkoušel kopat do balónu a nějakým způsobem mu to šlo, nebo nešlo. Ale pískat, to si vyzkoušelo strašně malé procento lidí. Problém je také v tom, že nikdo z takových lidí nečetl ani pravidla. Jestli to četly dvě procenta lidí, tak je to hodně. Každý si řekne nutné zlo. Ale kdo to nezkusil, neví, o čem to je. Fotbal je rychlejší a rychlejší.

Rozhodnout se během jedné sekundy není jen tak, že?

Přesně tak. Dám vám jeden příklad. Říkali mi, pane rozhodčí, ta penalta nebyla. Podle mě ho ale ten hráč jasně skopl. Oni si to rozfázovali a nakonec hráči k tomu podkopnutí chyběly dva centimetry. Já jsem od toho stál sedmnáct metrů daleko. Jak jsem to mohl vidět? A navíc v pohybu.

Možná ten názor na rozhodčí vyplývá z typicky českého ? kdo umí, umí, kdo neumí, učí, kdo neumí fotbal, píská...

Vezměte si, kolik rozhodčích kopalo dříve i první ligu. Je tady mraky rozhodčích, kteří kopali vysoké soutěže. Taková přísloví nejsou moc založená na reálném základě.

Jak jste se k pískání dostal vlastně vy?

Už ani nevím (smích). Hrál jsem na okresní úrovni fotbal, potom přišly zdravotní potíže a zkusil jsem pískat.

Musí být rozhodčí exhibicionista?

Je pravda, že někteří rozhodčí jsou velcí herci (úsměv).

MICHAL BLASCHKE
Datum narození: 16. července 1969.
Bysliště: Rudoltice.
Píská třetí fotbalovou ligu a divizi a s kariérou rozhodčího začal před dvaceti lety.

Je to podle vás správné, když je rozhodčí tolik vidět?

Záleží na utkání. Říká se sice, že čím je rozhodčí vidět méně, tím je to lepší. Záleží na situaci. Když to vyžaduje, rozhodčí tam musí vstoupit a být vidět. Jsou někteří klauni, ale co se týká okresních rozhodčích, tak si myslím, že nehrozí, že by se někdo chtěl na hřišti předvádět.

Ale přesto takoví občas jsou. Nemůže v tom mít prsty bývalý italský sudí Collina? Třeba se ho někdo snaží napodobovat...

Ale on byl nejlepší. Je to člověk, který dosáhl obrovských úspěchů, takže si mohl leccos dovolit. O tom to je. Když nejsem dobrý, dovolit si to nemohu.

Neubližovalo Collinovi jeho divadelní vystupování? Nemohl být ještě lepší?

To je otázka. Často to udělal třeba v situaci, kdy chtěl odlehčit vypjaté utkání. Na druhou stranu je ale pravda, že díky tomu, jaká to byla špička, mu hromada věcí prošla. Kdyby věci, které dělal Collina udělal nějaký rozhodčí v lize, tak ho rozhodčí rozcupují.

Jak se rozhodčí cítí ve chvíli, kdy pískne proti domácímu týmu, který má v zádech čtyři sta fanoušků, penaltu a jediný on je přesvědčen, že byla?

Nějak si nemohu vzpomenout, kdy jsem proti domácím písknul penaltu a bylo tam čtyři sta diváků (smích).

Dobrá, berte to jenom jako příklad. Určitě se vám ale stalo, že písknete, uděláte nějaký verdikt a hráči s vámi nesouhlasí, diváci pořvávají. Co v tu chvíli prožíváte?

Tady to začíná už v okrese. Když rozhodčí začne pískat a někdo mu vynadá, je důležité, jak se s tím vyrovná. Pískání je o psychické i fyzické vyrovnanosti. Fotbalista se začne učit v elévech. Rozhodčí přijde na zápas a hned začne. Nikomu není příjemné, když na vás hned začnou třeba rodiče křičet, že jste pohlavní úd a za chvíli jste celá zoologická zahrada. Kdyby se takhle trenér choval ke svým hráčům jako k rozhodčímu, nemá tam po prvním tréninku nikoho. Řeknu to blbě a třeba se to obrátí proti mně, ale po čase si člověk na to nadávání zvykne. Důležité je, že jestli je rozhodčí přesvědčen, že penalta, je tak ji tam musí dát.

Nepřevládá u vás někdy pocit píšťalku zahodit, na hřišti nevyčnívat a jít do davu?

Ne, to vůbec. Když tam vidím křiklouna, tak mu vždycky říkám ? na tady máš píšťalku a pojď to zkusit taky.

Šel už některý?
Nešel.

Chápete lidi, kteří se chodí vyřvat na rozhodčího a potom, když dorazí domů, jsou jako beránci?

Jsou to strašně složité věci. jste fanoušek, pracují ve vás emoce, chcete, aby váš tým vyhrál. A teď vidíte rozhodčího, který tam najednou odpískal něco, s čímž vy bytostně nesouhlasíte. Ta ruka, kterou on odpískal byla podle vás jasně nastřelená. Rozhodčí je vůl, protože to neviděl. Je to ale skutečně o tom, aby si to ti lidé, kteří rozhodčí kritizují, vyzkoušeli. Je to o tom, když okresní fotbalový svaz udělá nábor lidí, kteří by byli proškolení v pravidlech a mohli by odpískat zápas třeba u mládeže ve chvíli, kdy nedorazí rozhodčí, je strašně obtížné někoho sehnat, aby přišel.

Proč podle vás?

Ano, proč? Proč když jsou všichni tak chytří a z tribuny to vidí, nejdou si to s píšťalkou zkusit k děckám. I u desetiletých děcek člověk pozná, že to není tak snadné běhat po hřišti a sledovat hru. Najednou totiž ten křikloun zjistí, že mu tam začne padesát rodičů nadávat.

Stalo se vám někdy, že by za vámi přišel fanoušek a řekl: Pane Blaschke, dnes to bylo super, byl to skvělý výkon?

(smích) Také se to stává. Neberme to tak, že je všechno jenom černé a všichni nadávají.

Skutečně? Mně přijde že pochval si rozhodčí moc neužívá...

Když je divák normální a je soudný, tak i když tu penaltu odpískáte špatně, něco se vám nepovede, stejně přijde a poděkuje vám. Je pravda, že to rozhodně není většina. Někdy naštvete oba týmy. Máte nepovedený zápas. Když zápas nesedne hráči, tak ho v desáté minutě vyměníte, a máte to vyřešené.

Jenže rozhodčí střídat nemůže...

Nemůže. Třeba pan Dostál říká, že každé desáté utkání se rozhodčímu nepodaří.

Když by to bylo u hráčů, tak by s nimi fanoušci byli asi spokojení. Celou sezonu by zářili a jenom třikrát by si vybrali slabší chvilku. To by nebylo špatné...

Tak, tak. Rozhodčímu se může stát cokoliv. Na začátku třeba písknete špatně do píšťaly a už se modlíte, aby byl konec. I ten rozhodčí je člověk, chybující tvor. Když zápas nevyjde hráči, řekne se, nesedlo ti to. Jenže u rozhodčího je to problém.

Máte v sobě nějaký vnitřní metr, kdy si říkáte, že se vám dnes zápas povedl?
Člověk spíš hodnotí utkání, která mu nevyšla. Když se zápas povede, tak na něj hned zapomenete. Když to ale nevyjde, berete si z utkání ponaučení, co jste udělal špatně a vyhodnocujete si ho.

Pojďme se trochu podívat i na práci asistenta. Nezdá se vám, že na nižší úrovní jsou pomezní rozhodčí hodně alibističtí a mávají pouze auty a ofsajdy?

To se odvíjí od mnoha věcí. Kdybych mohl vybírat, jestli jít nebo nejít v okrese na lajnu, tak tam nejdu. Moje půlka je moje půlka, jeho půlka je jeho půlka. A jestliže se někde něco stane na jeho půlce u rohového praporku, já nebudu hlavnímu signalizovat, kdo vhazuje. Okresní rozhodčí to většinou čekají, protože řeknou: Ty jsi z vyšší soutěže, ty to ukaž. Já to ale na padesát metrů nevidím. Navíc každý rozhodčí má rozdílný pohled na fotbal. Na lajně to rozhodčímu chvilku trvá, než si na hlavního zvykne. Ano, když spolu jezdíte každých čtrnáct dní, tak to není problém.

Zkuste porovnat, v čem se liší třetí liga a okresní přebor z pohledu rozhodčího?

Když jdete pískat nižší soutěž, musíte si uvědomit rozdílný způsob hry. Hráči jsou zvyklí, že se jim všechno píská a moc se toho nepouští do výhody. Hráči to nečekají a ani výhodu nechtějí. Měně trénují, mají třeba nižší kondici než v krajském přeboru a to se do zápasu také promítá.

Jsou třeba jiné fauly v ČFL a v okresní soutěži?

Když pískáte ČFL nebo divizi, tak tam jsou zákroky mnohdy čitelné. Faul je to jasný, stejně jako třeba v žácích nebo v dorostu. Potom jdete pískat žáky do okresu a vidíte, že ten kluk faul ani udělat nechtěl, ale ta koordinace pohybů není taková jako u žáka, který chodí trénovat pětkrát za týden a kope ligu žáků. Fauly jsou úplně jiné, než ve vyšších soutěžích.

Ve třetí lize se hraje už o slušné peníze, je tam na rozhodčího proto i větší tlak?

S vyšší soutěží se psychický tlak logicky stupňuje. Ale třeba okresní derby, to také není nic jednoduchého. Přijde vám tam čtyři sta diváků a rozhodčí se s tím také musí vypořádat a sám. Potom je otázka, zda na takový zápas pustit kluka, který píská sotva pár zápasů, nebo rozhodčího, jenž píská třeba už třicet let. Mladý rozhodčí to bere jako výzvu, starší jako poctu.