LL 9/2005, 5.5.2005
Cesta na východ
Otevření druhé tratě Česká Třebová - Přerov
(Přetisk z pražských německých novin Bohemia z 21. listopadu 1933, překlad Helena Králíková)
Jen málo cestujících, kteří dnes jedou z Prahy do Olomouce, je si vědomo, že jedou po jedné z nejstarších drah Evropy, a ještě méně mohou rozumět tomu, že trvalo málem sto let, než se z jednokolejné trati stala dvoukolejnou. Již v roce 1836, když ještě neexistovalo spojení mezi Vídní a Prahou, dostal vídeňský baron Rothschild povolení ke stavbě takzvané Ferdinandovy císařské severní dráhy, která vedla přes Přerov, Bohumín s odbočkou na Olomouc; v tomtéž roce se začalo se železnicí v Německu mezi Lipskem a Drážďanami. Brzy nato vídeňské generální ředitelství Státních drah převzalo do vlastní režie spoj mezi Olomoucí, Českou Třebovou a Prahou, který vystačil pro přepravu mnoha generací. Teprve velký zájem po převratu, aby v republice bylo lepší spojení se Slovenskem, vedl k postavení druhé tratě.
Již v roce 1923 mohl být na trati Přerov - Olomouc otevřen dvoukolejný provoz, ale trvalo ještě plných deset let, než mohl být poslední úsek mezi Třebovicemi a Rudolticemi slavnostně včera předán do provozu.
Stalo se, že zde musely být překonány zvláštní těžkosti. Museli bychom se vrátit do minulosti, kdy se v polovině 19. století pokládaly první koleje, abychom ocenili všechny práce, které se zde musely vykonat. Tehdy ve 40. letech 19. století se kopcovitý terén překonával tunelem, jehož technická konstrukce odpovídala tehdejšímu vědění, ale nevypočitatelné chování hliněného podkladu bylo neudržitelné. Promočené a pohyblivé spodní vrstvy stlačovaly tunel stále více, až došlo k tak silné deformaci již pro dvě koleje vypočítané původní vnitřní klenby, že provoz musel být přeložen.
S pochybností o tunelu se budovala nová trať, která však vykazovala stoupání 9,1 promile. To znamenalo po dlouhá desetiletí používat příspřežní a posunovací lokomotivy, které stojí v dnešní měně ročně 2 miliony Kč. Při přestavbě trati na dvoukolejnou se nyní zase uskutečnila mimořádně duchaplná myšlenka, aby se její vedení zase vrátilo do starého tunelu.
Výsledkem je trať s velkým spádem na východ, s vlaky svažujícími se směrem na Olomouc, které nyní jedou vpřed mnohem rychleji. Druhá kolej se vede dvěma šikovně provedenými podjezdy do starého tunelu. Opravdu stálo málem nadlidské úsilí vybudovat ji moderně. Prosakování vody a stálý dodatečný tlak nepoddajné hlíny musely být překonávány s nasazením všech technických opatření. Byl den, kdy celý pokrok ve stavebních pracích činil, měřeno na trati, 1 centimetr (!) a mnohdy již vydobytý terén znovu se ztratil a půda se musela nově získávat. Odborníci považují tuto stavbu za nejsmělejší a nejobtížnější z těch, které byly v republice prováděny.
Včera uvedl tuto poslední a nejzajímavější část trati ministr železnic Bechyně do provozu. Zvláštní vlak dovezl ministra, početné funkcionáře ministerstva a též zástupce všech pražských listů po staré trati do Rudoltic. Projevy prezidenta ředitelství Státních drah v Olomouci a přednosty Hanuse ocenily význam stavby, na nějž také poukázal ve své odpovědi ministr, a to jak z hlediska veřejnosti, tak z hlediska rozvoje železniční sítě. Potom ministr se všemi účastníky odešli pěšky ke vchodu tunelu, který byl symbolicky uzavřen páskou ve státních barvách. Po přestřižení pásky a po krátké řeči ministr prohlásil trať za otevřenou. Pak prošel v blikajícím světle několika drážních lamp přes půl kilometru dlouhý tunel - senzace, k níž mají neželezničáři málokdy příležitost. Klopýtá se přes pražce, musí se vyhýbat pramínkům vody, které nepřetržitě, ovšem neškodně (jsou vedeny v trubkách) odtékají ze stropu tunelu. Přitom se těší, až na druhém konci tunelu zase bude vidět krásné světlo. Včera obzvlášť krásně svítilo slunce. Trať od tunelu do České Třebové projel ministr Bechyně na lokomotivě.
Výstavbou druhé koleje, která byla provedena pod vedením Ing. Bohumila Dostála a na níž se podílela stavební firma Vojáček, Chittussi, Hosek a Faigl, se nyní zkrátila doba jízdy všech vlaků asi o 25 ˇ a nadto se docílilo značných úspor provozu, takže se tato stavba i finančně dobře vyplatila.
