Tisk o obci

LL 06/2007, 23.3.2007

Strana 12: Historie

Pověsti z doby, kdy se stavěl Zámeček (Z pozůstalosti lanškrounského kronikáře Jindřicha Chládka)

Lanškrounský vrchnostenský hejtman Riedr měl za svého působení pověst bezcitného utlačovatele svých poddaných a byl prý iniciátorem stavby zámku na rudoltickém návrší, odkud prý stále pozoroval práce nevolníků, aby je bezpříkladně za nepatrné přestupky trestal. Majitel panství přistoupil na jeho návrh a svolil, aby na holém návrší byl postaven reprezentační zámek.

I zde měl Riedr příležitost, aby nebohé nevolníky týral a vysával. Z celého panství byli poddaní nuceni, aby ruční i potahovou robotou stavěli panské sídlo. Ve vrchnostenských lesích káceli a odváželi dřevo, z dalekého okolí byl přivážen kámen a cihly i vápno. Zejména velmi pracný byl dovoz kamenných kvádrů z lomů z Maletína. Nebylo silnic a na špatných spojovacích cestách s nesčetnými výmoly, brody a překážkami klesali koně i vozkové vysílením, když z hlubokých a bezedných cest nebylo možné náklady vyvléci.

Chalupníci a podruzi robotovali ručně, připravovali stavivo, většinou je na svých bedrech donášeli k ruce zedníkům a tesařům. Kdo se zdráhal roboty vykonávat, byl nemilosrdně týrán a zbit. Pověst dále uvádí, že i přes nelidské zacházení nepokračovala stavba tak, jak si Riedr přál, a vždy vystavěné rohové zdi nápadně praskaly a vykazovaly nebezpečné trhliny a musely být znovu a znovu sneseny.

Osobní myslivec Riedrův poradil svému pánovi ďábelský nápad, aby do těchto rohových zdí zazdil dělníky a že prý zdi přestanou míti trhliny. Došlo prý také k tomuto činu. Čtyři dělníci byli alkoholem zpiti a pak osobami, které byly do věci zasvěceny, do připravených rohových zdí zazděni. Pak prý již zdi nepraskaly a mohlo být ve stavbě pokračováno. Prokletý zámek se stal místem pomsty nešťastných nevolníků. Dvakrát nedlouho po dokončení vyhořel, byl prý dokonce tajně vzbouřenci demolován, takže majiteli nezbývalo než tři křídla zámku zbořit a z celé velkolepé stavby zbylo jen čtvrté křídlo, stojící dodnes.

Riedr se chtěl ze svých ďábelských skutků nábožensky vykoupit, a proto ve farním kostele v Lanškrouně nechal svým nákladem postavit oltář, avšak při zřizování oltáře nebyl žádný sklenář s to, aby okno u oltáře zasklil. Jakmile je zasklil, vždy ihned prasklo? Také kněz, který měl u oltáře sloužit mši svatou, nikdy ji nedokončil, při pozdvihování musel obřad ukončit a odejít.

Pak prý Riedr zemřel, a protože za svého života si tak surově a nelidsky počínal, nebyl přijat do nebe. Také v pekle ho nechtěli, a tak jeho hříšná duše se vtělila do trpaslíka s ohnivýma očima. Trpaslík se toulal po Lanškrouně, usadil se na vysokém topolu u kostela a obtěžoval občany. Jakmile prý někdo na něho vzhůru pohlédl, posměšně mu vypočítával všechny hříchy, kterých se od mladosti dopustil. Z toho vzniklo ve městě velké zděšení a nikdo se neodvažoval jít do kostela.
O řádění černého trpaslíka v Lanškrouně se dověděl kníže Lichtenštejn a vypsal prý velkou odměnu tomu, kdo se o zneškodnění zloducha postará. Pokusili se o to i někteří kněží, museli však s nepořízenou odejít, poněvadž jim trpaslík všechny jejich hříchy vyčetl. Trpaslík hrozil i roztrháním hříšného člověka a jen prý kněz naprosto nevinný a bez hříchu by jej mohl zneškodnit.

Konečně se našel naprosto bezhříšný kněz, chudý kaplan z Moravy, který náhodou projížděl na povoze Žichlínkem a o řádění zloducha se dověděl. Vzápětí se však jeho povoz zastavil, kola se přestala otáčet a kaplan musel spěchat do Lanškrouna pěšky, poněvadž se blížila hodina řádění trpaslíka na topolu.

Kaplan prý nařídil zloduchu, aby slezl z topolu. Ten však neuposlechl a křičel na kaplana: ?Nejsi bez hříchu, kradl jsi matce tvaroh.? Kaplan odpověděl: ?Nekradl jsem, ale měl jsem od matky jako student povoleno kdykoliv si chléb tvarohem namazat.? ?Kradl jsi matce vejce,? křičel zloduch. ?Nekradl jsem vejce pro sebe, ale koupil jsem za ně papír a na něj jsem písmem velebil Boha,? Odvětil kaplan. Rozzlobený zloduch křičel dál: ?Ukradl jsi matce jehlu a nitě.? ?Neukradl jsem je, ale sešil jsem papír, na kterém jsem o velebnosti Boha psal,? odvětil znovu kaplan.
Zloduch viděl, že prohrál, a proto ustrašeně volal: ?Vím, že mě máš ve své moci. Jen jedna skutečnost by mě mohla vysvobodit ze zakletí, a sice, kdyby má žena v zástěře odnesla veškerý kámen a cihly na stavbu zámku použité na původní místo. A to je nemožné.? Prosil proto kaplana, aby mu vykázal místo pod mostem na silnici do Rudoltic. Kaplan však odmítl, poněvadž by prý dál obtěžoval pokojné občany, a stanovil jeho pobyt na hoře čarodějů ve Štýrsku. Zloduch začal naříkat, že prý tam je již tolik neřádů a že pro něho tam již jistě místo není, ale kaplan nepovolil. Nařídil zloduchu, aby z topolu slezl, vstrčil ho do koženého vaku, vyhledal vysloužilého vojáka a předal mu vak s posvěcenou sukovicí. Nařídil mu, aby vak odnesl do Štýrska a vhodil jej do jezera, kde prý se zloduchové promění v černé ryby a již lidem neškodí. A kdy-by snad cestou se mu zdál vak příliš těžkým, aby sukovicí zloducha vyplatil, a že náklad se stane hned lehkým. Voják svůj úkol vykonal a za odměnu obdržel místo lesníka v knížecích lesích. Jiná pověst tvrdila, že správce Riedr po smrti v pravé poledne jezdil v ohnivém kočáře z kopců a skal.

Dušan Šlahora