LL 6/2007, s. 12
Pozemské starosti zámeckého pána
Kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna je nejznámější ze všech desíti lichtenštejnských majitelů lanškrounského panství (vlastnili jej v letech 1622 ? 1848). Janu Adamovi Ondřejovi náleželo naše Lanškrounsko v letech 1684 ? 1712. Během této doby postavil sám nebo s dalšími stavebníky kostel sv. Anny, faru u kostela sv. Václava, pivovar a zejména Nový zámek u Rudoltic, zvaný Zámeček. Jeho bohatý a vnějšími událostmi naplněný život však nebyl příliš šťastný. Narodil se roku 1662. Jeho otec Karel Eusebius z Lichtenštejna byl kultivovaný kavalír, spisovatel, hudebník a milovník architektury, autor knihy ?Das Werk der Architektur?. Karel Eusebius se pokoušel i o vlastní praktickou architekturu, navrhl a nechal postavit u Prostějova známý zámek Plumlov, podivné šestipatrové monstrum, které kdosi později označil jako ?šílený sen šlechtického diletanta?. Svou vládu skončil v dluzích a všeobecném zklamání.
Jeho syn Jan Adam Ondřej byl stejně nadšeným stavebníkem, ale nezanedbával ani věci hospodářské. Brzy po nástupu na knížecí trůn zaplatil otcovy dluhy a, jak píše Augustin Sedláček, ještě jmění své valně rozmnožil.
V čem však bylo jeho neštěstí? Spočívalo v tom, že jeho manželství s Edmundou Marií z Ditrichsteinu bylo několik let bezdětné, zejména tu chyběl mužský potomek, potřebný dědic. Kdekdo se snažil pomoci, lékaři radili, faráři se modlili, ale nic nepomáhalo.
I otec Karel Eusebius udílel intimní otcovské rady. Historik Václav Brůžek objevil v archivu autentické zprávy, o nichž napsal v roce 2001 do časopisu Dějiny a současnost mimo jiné toto: ?Početí se ve šlechtickém prostředí neponechávalo náhodě. V naučení, které vydal v poslední čtvrtině 17. století Karel Esebius z Lichtenštejna svému synovi Johannu Adamovi Andreasovi, mu dokonce podrobně radil, jakou by měl se svou manželkou zaujmout polohu při pohlavním styku, aby došlo k početí. Jeho budoucí ženě se výslovně přikazovalo ležet na zádech. Nohy měla pokrčit a co nejvíce přitáhnout k tělu. Polohu, při níž by byl na zádech naopak muž, Lichtenštejn nedoporučoval, neboť nevedla podle jeho názoru k zplození nového života. V uvedených případech otec synovi zdůrazňoval, že takovou zkušenost prověřily celé generace jeho předků. Snad až překvapivé se může zdát zjištění, že starost o posloupnost šlechtického rodu, která se předávala z otce na syna, mohla začínat dokonce návodem, jakým způsobem by se měl v manželství uskutečňovat pohlavní styk.?
Rady a modlitby i snad ještě jiné síly nakonec pomohly, dva synové se narodili, bohužel oba zemřeli ještě v dětském věku, a tak Jan Adam Ondřej odkázal v poslední vůli lanškrounské panství i některé další majetky svému synovci Janu Antonínu. Bohužel se nedožil ani dokončení stavby Nového zámku, které bylo stanoveno na 25. červen 1712. Umřel o pouhých devět dní dříve, 16. června 1712. Zasloužil by si lepší osud.
DŠ
Marcela Macháčková – 6.4.2007 20:33
