Tisk o obci

Strana 14 a 15: Region, sdělení

Pokračujeme v ukázkách z jedné z vítězných prací letošního Lanškrouna historického, kterou na-psala kvintánka gymnázia Klára Zatloukalová:
Nový zámek u Lanškrouna

Rozhovor s kastelánkou paní Šerkopovou:

Jak jste se dostala k této zajímavé práci, práci kastelánky? A je to práce, nebo spíše koníček?

Přesto, že v Lanškrouně jsem žila od r. 1992, za celá léta jsem se byla u torza zámecké věže podívat jen jednou, a to ještě bez fotoaparátu, což mě mrzí dodnes. O historii stavby jsem nic nevěděla, ani že to dříve byla tak veliká a nádherná budova. Jakmile jsem se však přestěhovala do blízkých bytovek, začala jsem často chodit na procházku kolem zámecké věže, v té době ještě schované v lešení. Fotila jsem postup oprav a začala jsem se zajímat i o historii stavby. Psala jsem také do Listů Lanškrounska a do Rudoltického zpravodaje různé články s fotografiemi okolí. Musím se přiznat, že v lednu 2007 jsem poprosila zedníky o dovolení a několikrát vylezla po lešení až nahoru. Podívala jsem se do všech místností věže a také vše dostupné vyfotila. Do sklepení jsem se bohužel tenkrát ještě nedostala.
Jak postupovaly opravy a začínalo být vidět, jak pěkně bude věž vypadat, zajímala mě stavba víc a víc. Později jsem se dozvěděla o inzerátu na internetu, kde majitelé hledají někoho, kdo by prodával lístky, až se věž zpřístupní. Po telefonické domluvě jsem se sešla s panem Kokešem a dohodli jsme se. Výhodné je i to, že bydlím blízko, a proto mohu případným návštěvníkům prohlídku umožnit i mimo návštěvní hodiny.

Kdy to bylo?

Dostala jsem se k tomu asi 14 dní před otevřením, kdy bylo nejvíc dokončovacích a úklidových prací.

Čím více jsem se už při provozu o Zámečku dozvídala (od návštěvníků, z písemných pramenů, i co jsem kolem sebe viděla), tím více mě vše zajímalo. Začala jsem shánět dostupné materiály, mimo návštěvní hodiny provázet návštěvníky. To, že mohu svým skromným podílem přispět k tomu, že bude o této stavbě známo více informací, pro mě hodně znamená. Zvláštní zážitek pro mě byl, když jsem se ve Vídni v archivu rodu lichtenštejnských knížat mohla dotýkat 300 let starých dopisů psaných staviteli Nového zámku. Z těch zažloutlých a místy se rozpadajících listin opravdu dýchala historie. Složitě se překládají švabachem psané stránky rudoltické kroniky, ze kterých získáváme další cenné informace, jezdí se po různých knihovnách a pátrá v archivech. Dá se tedy říct, že práce na Zámečku se mi opravdu stala zatím největším koníčkem.

Jak na vás působí ono starobylé prostředí, když odevšad dýchá historie?

Zámecká věž a hlavně sklepení dýchá historií na každém kroku, možná ještě více teď, dokud nejsou omítnuté zdi a jsou vidět i dřívější stavební úpravy. Nejvíce na mě i na návštěvníky působí právě sklepení. Když jsem tam vstoupila poprvé, to se ještě dodělávalo osvětlení a svítila jen část, první pohled mě úplně zarazil. Neuměla jsem si představit, jak rozsáhlé ty prostory jsou. Od té doby jsem strávila na Zámečku spoustu času, a přesto na mě pořád působí příjemným a uklidňujícím dojmem. Také mnozí návštěvníci i majitelé si všimli, že celé okolí dýchá klidem, stres a shon se vytratí a člověku se tu uleví. Je to takový uklidňující balzám na duši. Možná i to je jeden z důvodů, proč byl vždy Zámecký kopec oblíbené výletní místo. Navíc si člověk na procházce může představit, jak do okolních lesů jezdili obyvatelé Zámečku na koních a v kočáře a jak zde žili.

Setkala jste se během svého působení v této historické budově s nějakými tajuplnými, strašidelnými nebo nevysvětlitelnými jevy?

Týden před otevřením celé dny uklízeli a dodělávali vše potřebné a vždycky jsme zapomněli dát do sklepení teploměr. Proto když jsem v noci na ?den D? nemohla usnout, vstala jsem a šla ho tam pověsit. Všude byla tma a při cestě alejí šuměl v korunách stromů mírný větřík. Když jsem těsně před půlnocí odemykala vchod, říkala jsem si, že jestli jsou na Zámečku nějaká strašidla nebo duchové, půlnoc je pro ně ta nejlepší doba. Sešla jsem po schodech do sklepení, zhasla a chvíli úplně potmě a potichu jen stála. Nic zvláštního jsem ale neslyšela ani neviděla, jediné strašidlo jsem tam byla já. Pověsila jsem tedy teploměr na zeď a šla domů. Byla jsem o půlnoci na Zámečku ještě jednou, letos na Silvestra, ale opět se nic zvláštního neudálo.

Nejvíc mě ale celé léto strašilo čerpadlo, které se nečekaně zapínalo, jak zahrádkáři čerpali ze studny vodu. Také když jsem později pracovala ve sklepení a najednou se bez zjevné příčiny začaly z blízké zdi sypat cihly s kameny a bylo slyšet vzdálené dunění z prostor zatím nepřístupných, lekla jsem se. Bylo to naprosto nečekané, nejspíš něco povolilo, jak tál sníh, a zřítilo se větší množství sutin. Také jsem postupně vlezla snad do všech sebemenších výklenků ve sklepení, abych věděla, co tam je. Většinou ale jen sutiny. Nic zajímavého jsem tedy nenašla, i když bych moc ráda. Kdyby zde nějaké tajemné jevy byly, už bych je za tu dobu, co jsem na Zámečku strávila, musela objevit. I když? jak se říká, ?vždycky zbývá naděje a nikdo neví všechno?. Zvlášť o stavbě s tak pohnutou minulostí.

Jak hodnotíte uplynulou premiérovou sezonu Zámečku a jaké jsou například statistiky návštěvnosti?

Jak srdečný vztah mají i po tolika letech, kdy se na Zámeckém vrchu nic nedělo, lidé z celého okolí k Zámečku, se ukázalo při slavnostním otevření 7. 7. 2007. Majitelé čekali, že přijde maximálně 500 lidí, ovšem návštěvníků se přišlo podívat kolem 2500. Bylo to pro všechny překvapení, pro mě to byl velmi zajímavý zážitek. Ke stolečku za mnou chodili lidé, kteří dříve na Zámeček chodívali na zábavy nebo do skautských kluboven.

Další návštěvní dny jenom potvrdily, že zámecká věž přitahuje a zajímá spoustu lidí. Někteří se přišli podívat i několikrát za léto a přivedli i další členy rodiny. Někdy vnoučata přivezla dědečka s babičkou, kteří sice už do schodů nešli, ale šli se třeba podívat do sklepení, kam se dříve nikdy nedostali, a potom mi někdy i se slzičkami v očích vyprávěli, jak za mlada chodili na Zámeček tancovat nebo na jahodový pohár. Lidé se hlásili i na prohlídky s výkladem mimo návštěvní dny. Když to bylo možné, ráda jsem jim vyhověla.
Přesná čísla není ani možné zjistit, ale předpokládáme, že Zámeček od otevření navštívilo přibližně 6500 návštěvníků. I v zimním období lidé rádi využili možnosti podívat se na postup oprav a do sklepení.
Když je pěkné počasí, většinou si někdo zavolá, jestli ho provedu, a když už tam jsme, přidávají se další, a tak se po těch zatím přístupných 140 schodech projdu několikrát za sebou. Nevadí mi to, jsem ráda, že mohu návštěvníkům říci i ty nejnovější informace, a oni zase, že mohou vidět postupující opravy. Často říkají, že se přijdou podívat v létě ? až bude v provozu občerstvení. Dnes už se tedy dá říci, že Zámeček vykročil tou správnou nohou ? věží a, jak doufáme, překonal smůlu, která se na něj lepila v minulosti.

Jak se sem návštěvníci dopravují?

Většinou přijdou pěšky některou z alejí, někdy nechávají auta dole. Dost lidí přijelo o prázdninách na kole nebo i na velmi pěkných motorkách. Na nejzajímavějším dopravním prostředku dvakrát navštívila Zámeček dáma v dobovém oblečení, která přijela na nádherném koni až z Ostrova.

Návštěvníci ze vzdálenějších míst přijdou od vlaku nebo přijedou místní autobusovou dopravou k bytovkám a zbytek dojdou pěšky. Zatím jsme museli odmítat návštěvy celých výprav, které chtěly přijet k Zámečku autobusem, většinou se jednalo o starší, méně pohyblivé lidi, kteří by od silnice ten kus nedošli. Autobus by neprojel pod zborceným suchým stromem v aleji.

Kdo na Zámeček přichází nejčastěji?

Zámeček si přicházeli prohlédnout jak rodiny s dětmi různého věku (nejmladší návštěvník byla 14-denní holčička), tak i starší lidé. Některým bylo kolem 86 ? 87 let a někteří z nich vyšli až nahoru do věže. V září navštívilo Zámeček také několik školních tříd z blízkých škol i skupina dětí z DDM.

Když přišli lidé, kteří ze zdravotních důvodů nahoru do věže nemohli, měli možnost si u vchodu sednout a alespoň si prohlédnout fotografie horních pater i postupu oprav, záběry ze slavnostního otevření a okolní přírody. Někteří však neváhali a vyšli na věž třeba i o berlích. Schody do sklepení jsou trochu příkré a hůř se po nich chodí, přesto i tam sešli lidé o berlích. Někteří se potom nahoru šplhali po čtyřech, ale přesto jsem je musela obdivovat ? těch schodů se obávali i daleko mladší návštěvníci.

Přišli se ?podívat? i nevidomí návštěvníci, kteří vnímali změny teploty a vzduchu ve sklepení i vítr a šumění korun stromů a volný prostor z oken věže. Poradili si s přehledem i s tolika točitými nezná-mými schody, a za to mají můj veliký obdiv. Věž také navštívila spousta nejrůznějších pejsků, většině se ale ve sklepení nelíbilo a utíkali ven nebo začali zlobit na schodech do věže a nebezpečně překáželi ostatním při chůzi na schodišti. Proto jsme vstup s pejsky zakázali.

Někdy prostranství před věží připomínalo spíš plácek před cirkusem ? ke křoví přivázaní pejsci štěkali a kňučeli, děti na blízkých prolézačkách halasily, o věž byla opřena nejrůznější kola, o kus dál stálo většinou několik kočárků a někdy i 20 a víc aut najednou, lidé stáli u vchodu frontu. Nejmenším zvířecím návštěvníkem bylo však mládě bílé fretky, které se ?prošlo? v kapse po celém Zámečku.
Bude letos návštěvní doba stejná jako loni?
Musíme se s majiteli domluvit, jestli návštěvní doba bude stejná nebo nějakou přidáme, záleží i na tom, jestli se bude ve věži v létě pracovat. Loni se celý červenec dodělávaly schody, a proto nemohlo být přes týden otevřeno jindy než ve středu odpoledne. O víkendech bývalo hodně návštěvníků, a až bude v provozu občerstvení, dá se jich čekat ještě víc. Pořád ještě to není běžný provoz jako jinde, ale všechno se musí přizpůsobovat probíhajícím opravám.
Jaké akce jsou zde naplánovány pro nadcházející sezónu?
Loni na podzim ve sklepení pořádané vystoupení lanškrounské vokální skupiny mělo veliký úspěch. Návštěvníkům, kterých bylo plné sklepení, se moc líbilo, jistě se tedy něco podobného dá očekávat
i letos. Akce si zájemci vyřizují přímo s majiteli, takže se to většinou dozvídám později.

Nejnovější informace bývají na rudoltických a lanškrounských stránkách i v infocentru v Lanškrouně.

Je na Zámečku tajná chodba?
I na tuto záhadu spojenou se Zámečkem se Klára Zatloukalová ptala ve své práci majitele Přemysla Kokeše.
Jak je to s onou pověstnou chodbou, která by měla vést až na náměstí?

?Z historického hlediska to není pravděpodobné, protože na přelomu 17. a 18. století, kdy se objekt stavěl, se na takovémto venkovském sídle nebudovalo žádné opevnění, tedy ani únikové cesty. Proč by tedy z objektu vedla chodba, když se vůbec nepředpokládalo, že by jej někdo dobýval. Další věc je, že většinou lidé, kteří údajně chodbou šli, tvrdí, že nešli po schodech. To je nesmysl, protože jít dolů z toho kopce, na kterém stavba stojí, by v podstatě nebylo možné. Dalším argumentem je, že nevím, kdo by chodbu zaplatil, když stavba nikdy nebyla dokončena. A poslední věc ? pokud by měla ústit na náměstí, musela by vést pod potokem. Tím vzniká sifon a neumím si představit, že by jej někdo utěsnil a odvodnil tak, aby tam nezatékala a nezůstávala voda. Takže podle mě je to nesmysl, ale samozřejmě nic není nemožné??

V rozhovoru s kastelánkou zase padla následující otázka pro paní Šerkopovou:

V jednom ze svých příspěvků do Listů Lanškrounska jste uvedla, že vás zajímají vyprávění pamětníků, už přinesla nějaké konkrétní výsledky, měla pro Zámeček nějaký přínos?

?Pokud přijdou na Zámeček lidé, kteří pamatují, jak se tam dříve chodívalo tancovat, co si dávali v restauraci nebo jak to dříve v budově a okolí vypadalo, je to vždy zajímavé vyprávění. Snažím se co nejvíce si zapamatovat, abych potom různé zajímavé údaje, které se takto dozvím, mohla říci i dalším návštěvníkům jako zajímavost. Také nám návštěvníci, kteří dříve (tak před 40 lety) prolézali jako děti sklepení, ukázali a potvrdili místo, odkud by měla začínat ta tolik vzpomínaná podzemní chodba, vedoucí prý až do Lanškrouna. Mělo by to být v jednom sklepním výklenku, který byl později zazděný. Domluvili jsme se proto s majiteli, že zkusíme s dělníky zazděné kameny vybourat a uvidí se, kam se dostaneme. Budou tam pravděpodobně závaly, ale v každém případě bude zajímavé, co vlastně za zazděným místem je. To je zatím největší přínos pamětníků, ale řekli nám i o jiných věcech, které zatím nelze ověřit. Třeba na něco zajímavého ještě časem díky těmto informacím přijdeme.?

Pokud chcete vědět víc, zkuste se zeptat přímo na Zámečku. Letošní letní provoz začíná 31. května. Zámecká vyhlídka a sklepení budou přístupna vždy v pátek od 14 do 18 hodin, o sobotách, nedělích a svátcích bude otevřeno od 10 do 18 hod. V červenci a srpnu můžete přijít i ve středu od 14 do 18 hodin. Ve sklepích probíhá výstava Maximální fotografie.